Dneska v Reportérech (4. listopadu - Reportéři ČT | Česká televize) zajímavé rozhovory s aktéry - Ivan Bartoš, ředitelé na MMR, dodavatelé… (IMHO dodavatel těžce nestíhal časový plán, ale projektové vedení to zjistilo až hodně pozdě a nahoru reportovalo, že plán se stíhá… plus ty další chyby okolo = velký průšvih)
1 Líbí se
Díky za odkaz.
Je fascinující, jak jak se všichni kroutí a snaží se z toho průšvihu vylhat. Fascinující je i poznámka, že Zajíček se rozešel s Bartošem proto, že Bartošův přístup pokládal za nesmyslný - a život ukázal, že právem. Ale podle Bartoše za to může Zajíček. Bože, logiko, kam jsi se vytratila?!
A ještě mě tam fascinuje jedna věc - jak se všichni snaží dávat ruce pryč od VITA Software. Nebavit se s firmou, jejíž lidé o celém procesu ví vůbec nejvíc a bez které bude migrace dat obrovský problém a černá díra na peníze, je v nejlepším případě hloupé.
VITA Software má samozřejmě pravdu v tom, že kdyby ji přizvali v nějaké podobě ke spolupráci, ušetřili by si spoustu problémů. Ale pro Bartoše to je nevyžádaná rada a dává přednost ňoumům, kteří netuší, o co jde.
Vítězství hlouposti, arogance a nebetyčného ega nad zdravým rozumem …
Naprosto souhlasím. A to je i podle mě správný přístup. Jenže to je právě to, co se v případě DSŘ neudělalo.
Velkým třeskem se dá na zelené louce vybudovat zcela jen nový systém. Pokud se navazuje na něco, co už existuje, pak je riziko fatálního krachu projektu velmi vysoké. Řekl bych blížící se jistotě (opakuji, že se to vztahuje na velké páteřní systémy - malé a středně velké se dají nahradit i velkým třeskem).
Eva, Ivan i další mají řadu zkušeností a nemyslím, že je ok je takhle shazovat - aniž víte, jaké projekty mají za sebou (DIA, Česko.digital, https://creativebureaucracy.cz/, https://www.byro.works/ , https://spolecneadigitalne.cz/…).
Právě, že vím jaké zkušenosti mají a všimněte si, že nic z toho seznamu nesouvisí s projekty VE veřejné správě. Všechno to jsou projekty O veřejné správě bez praktických zkušeností s reálnými projekty VE veřejné správě. Jsou to jen taková teoretická cvičení aplikovatelná maximálně na malých projektech.
A zrovna DIA není úplně dobrý příklad. Osobně bych moc nesázel na to, že přežije. Ne proto, že je to špatná myšlenka, ale proto, jak byla zrealizovaná. A to zase souvisí s tím, že ti, co ji zaváděli, nemají s veřejnou správou zkušenosti.
Mezi řádky to vnímám tak, že nastane:
- Návrat k původním dodavatelům
- Částečný či v některých částech úplný vendor lock in
- Odsun digitalizace o výraznější časový úsek
- Bude to celý výrazně dražší
Rád bych se pletl, ale nevím nevím…
1 Líbí se
Návrat k původním dodavatelům je spíš plus, ne? Nikdo nezpochybňuje, že problematice perfektně rozumí - často lépe než lidi z úřadů, včetně ministerstev. Nechápu tu mánii, vyměňovat odborníky za mouly z ulice, kteří toho moc o problému neví. Kam to vede je nejlépe vidět na Bartošově digitalizaci.
Pokud jde o vendor lock. Jde o nový, centrální systém, na který se bude vypisovat tendr. Je na zadavateli, aby si napsal podmínky tak, aby se vendor locku vyhnul. Ostatně je to jeho povinnost ze zákona.
To, že se zavedení posune a prodraží je prostě důsledek zpackané digitalizace pod vedením Pirátů. Není to poprvé, něco podobného se stalo u mýta, tak je jejich “levnější řešení” ve finále taky dost prodražilo, protože “zapomněli” na řadu věcí, které je potřeba do ceny projektu zahrnout. Doufám, že DSŘ je poslední případ, kdy se pokusili podobný systém zavádět “po pirátsku”. Alespoň do doby, než o tom budou něco vědět.
Tady ještě zajímavý příspěvek z úhlu, o kterém jsme se tady logicky tolik nebavili, tedy z pohledu těch změn v samotném stavebním řízení:
2 Líbí se
Zajímavý pohled - ale tady fakt nevím, co je lepší, jestli cetrální řízení alá ČÚZK nebo ČTÚ (IMHO dost centralizované agendy?) nebo delegovat na území alá krajské veteriny, hygieny, Úřady práce nebo finančáky - tam taky rozhodujou každý úřad trochu jinak a nikdo (jen proto) nevolá po jejich centralizaci? 
Tohle by chtělo nějaké best practice ze zahraničí
1 Líbí se
Tato diskuse tu už byla. Jednou v devadesátkách a podruhé, pokud se správně pamatuji, někdy koncem první dekády tohoto století.
V podstatě jde o vyvážení dvou pohledů - decentralizovaný model má blíž k konkrétním podmínkám v daném místě a je schopen reagovat na měnící se místní potřeby a požadavky. Má blíž k lidem. Tím, kdo je na tom bitý jsou velké liniové stavby a velcí developeři (efekt NIMBY).
Centralizovaný model sice výrazně zjednoduší realizaci velkých staveb, developerských projektů a liniových staveb, ale bude to na úkor zájmů místních komunit, které budou pod jeho rozlišovací schopností. To by se projevilo rostoucí nevraživostí voličů vůči vládě a “zbytečnými” problémy při volbách.
Je to minové pole, kterému se politici raději vyhýbají a na změně současného stavu mají zájem spíš lobbisté developerů a velkých stavebních firem než politici a samotní voliči.
Problém je ve vybalancování zájmů všech skupin a to zatím moc dobře nejde. Mimo jiné proto, že stát/developeři neumí motivovat obyvatele konkrétních lokalit a vlastníky nemovitostí dotčených velkými projekty, aby ti měli zájem o tyto velké projekty. Částky, za které je stát ochoten vykupovat pozemky/nemovitosti, se podobají víc vyvlastnění. A kromě toho nejsou vůbec transparentní. Kdo víc křičí a má lepší právníky, má i šanci na lepší ceny.
3 Líbí se