Přepis během hloubkových rozhovorů

Ahoj :hugs:! V rámci projektu budeme dělat (online) hloubkové rozhovory. Každý výzkumník bude mít pravděpodobně jinou platformu - Google / Teamsy / Zoom.
Poradíte prosím nástroj, který umí automatický přepis rozhovoru do textu :writing_hand:, abychom s ním mohli dále pracovat? :raised_hands: :pray:

3 Likes

Tady je k tomu existující téma: Přepisy záznamů a porad pomocí AI, vybereš si tam něco?

2 Likes

Pokud je to větší projekt, možná by k tomu pomohl např. condens. Velmi dobrou zkušenost mám např. s českým beey. U obou dvou se automaticky rozeznávají i jednotliví účastníci rozhovoru.

3 Likes

Ahoj, nově jsem “objevila”, že je možnosti vložení audio souboru přímo do Wordu

- používám přesně na ty stejné účely - přepis focus group/rozhovorů. Výhoda je, že to uvádí i časové tagy. Podařilo se mi to i použit na audio “odpojené” z původní video nahrávky.
Jen to má pár háčků: 1) nevím, jestli je do ve všech verzích Word 2) má to limit - u mne 300 min/měsíc 3) kvalita je srovnatelná s AI přepisem v Teams - tj. není to dokonalé. A díky za znovu otevření tématu :slight_smile:

4 Likes

Ahojte, dávám vědět, že jsme nakonec zvolili klasiku: budeme 1 dotazovatel, 1-2 dotazovaní a 1 zapisovatel.
Budeme testovat teamsy (jako něco navíc), ale dle lidí kolem projektu s tím není dobrá zkušenost, pokud je např. někdo ze Slovenska či jako cizinec nemá 100 % češtinu - dotazovaní budou i zástupci neziskovek původem z Ukrajiny.
Kromě teamsu jsem jiný nástroj nenašla, který by uměl přepis + podporoval češtinu.

Whisper umí přepis a umí slušně česky, viz tady:

Neznám ale žádný nástroj, který by ho připojil přímo do hovoru, bylo by nutné pořídit nahrávku a z ní to pak nechat přepsat. Ale i Whisper vyžaduje poměrně důkladnou korekturu ex post ideálně někým, kdo u toho byl, takže jako vždycky je otázka, jestli by to pro vás mělo dobrý poměr úsilí/výkon proti ručnímu zapisování. Bylo by potřeba to vyzkoušet na reálném scénáři (když mně pošlete nahrávku, rád vám to tím Whisper proženu).

toto je pro nás příliš složitý postup - udělat nahrávku v tom jednom účtu, který máme (když budou rozhovory běžet souběžně) a navíc to pak protahovat whisper a dělat korekturu. Nevidím v tom hodnotu…

Ta nahrávka se dá udělat úplně obyčejně záznamem obrazovky nebo podobnou aplikací, ale bez toho, aby ten přepis někdo následně prošel, se podle mě neobejdete. Myslím, že ty automatické přepisy jsou teď přesně v téhle fázi – na něco se oproti ruční práci vyplatí, ale na něco jiného ještě ne.

Hele, k těm přepisům a Whisper - zkoušel jsem to, když jsem v rámci Digitální inkluze zpracovával nějaké pár minutové rozhovory. Použil jsem k tomu na pár rozhovorech tento Google Collab sešit, který navíc i detekuje speakery. Tedy spíše snaží se o to. Snad nebude vadit, když nasdílím krátký screenshot:


Co jsem zjistil:

  • Tento postup je pro obyčejné ne-IT lidi bolest, i když je to zdarma, tak to trvá a není to moc user-friendly (ale šlo by automatizovat)
  • Kvalita je sporná, ale jde pochopit, o čem se baví a většinu to chytne dobře = je to super jako podpůrný materiál pro analýzu rozhovorů, ale sem tam je třeba si i pustit daný kus nahrávky (bavíme se třeba o 5 % nahrávky).
  • Podle mě vůbec nevadí, že to třeba není čeština, ale slovenština nebo je tam silný přízvuk - myslím si, že to všechno zvládne na podobné úrovni, protože oproti angličtině je všechno o (stejnou) úroveň horší
  • I přes ty neduhy mi to zpracování krátkých (<10minut) rozhovorů velice urychlilo.
2 Likes

Vyzkousel jsem https://playground.deepgram.com na prepis a ma to lepsi vysledky nez Whisper (a zadna omezeni). Epizodu Junior Guru podcastu to prepsalo za 5 vterin a myslim, ze to neni potreba editovat. Dulezita poznamka je kvalita audia, ktera u rozhovoru byt nemusi.

Dokazal bys to porovnat na nejakem samplu vasich rozhovoru? @Mirator

Ten DeepGram jde kdyztak pripojit i online do meetu a tak.

Audio file (32MB):

Transript

Ahoj, vítejte u nového dílu podcastu juniorguru. Já jsem Pavlína a dneska si budete moct poslechnout hned dva hosty Karolinu Sumou a Petra Viktolina. Oba v době nahrávání pracovali v Redhetu, Karolina jako software inženýrka a Petr jako Senier software inženýer. Kam se Petr posunul dál, vám řekne v podcastu sám. U slyšíte, jak se Káa dostala k programování, jakou roli ve shánění její první práce sehrál právě Petr a jak to oba vnímají z pohledu jak juniorrního, tak seniorrního programátora.
Ahoj, vítám vás u podcastu junioror guru a dneska to bude trochu speciální díl, protože tu úplně poprvé nemám jen jednoho hosta, ale rovnou 2. První z nich je Karolina surmá, software inženýr v Redhetu a druhými Petr Victorin, který je Sineer softwaver inženýrů v Redhetu. Zároveň jsou oba aktivními členy české Pythehon komunity. A oba zároveň tady mám proto, že Petr jako senior Ing inženýr měl v RedHatu pod křídly Karolínu jako juniorrku, a dneska si budete moct poslechnout zkušenosti z obou stran. A než se teda do toho pustíme, tak vás poprosím o krátké představení, co všechno máte za sebou, tak můžeme začít třeba Petrem.
Tak ahoj, já jsem Petr. Já jsem vystudoval v informatiku na výšce standardně. Začal jsem tak jako v klasičci. Když jsem končil školu, tak Honza Javorek založil v Brně pivo s pártních programátorů, všechny tam pozval. Já jsem zrovna to první nemohl, ale na to druhý už jsem přišel a pak jsem mají začal dělat nějaké přednášky.
Pak jsem se zapojil do organizace, protože na Honzu toho bylo hodně a pár let jsem to tam vedl, než jsem to zase předal dalším lidem. A mezitím jsem nastoupil do práce. Fred head je po první práce, hnedka po škole. Zůstal jsem tam na násled. No a poměrně brzo přijela na návštěvu do Ready to do Brna Lin Roads amerických Payladays.
A ptala se, kde jako tady potká nějaké pjní programátořiky, a když si z těle, že jich tu moc není, tak řekla, že by se tady měli založit v Palejdiss. No a nějaký rok potom se našlo několik studentek, který chtěli naučit Pyitton, tak jsme si řekli, že do toho půjdeme, nějaký Pyjlejries vyrobíme a začal jsem učit začá přátelské prezidentské kurzy. Postupně jsem přišel na to, jak se to vlastně dělá a co to takové učení znamená. No a teď korzito jsem udělala tak potom přebrali v Praze, v Ostravě, v dalších městech, takže teďka jsou docela rozšířený. A když se mi loni narodil syn a už jsem neměl čas se do toho moc angažovat, tak to pokračuje dál I bez země, zatím.
No a mezitím v práci jsem zabíhal víc a víc do toho Pajtnu, začal jsem přispívat přímo do toho jazyka a dostal jsem právo posílat komety přímo do Pyjtnu. A poslední novinka tady v tomhle příběhu je, že od příštího roku po doaměstnaný přímo v Pyitton software Foundation budu dělat přímo na Pyitnu, bohužel budu muset opustit Red head. Jo, ale tak to teda moc gratuluju. Díky, teďka se snažím předat všechno celovým zbytkucímu, I když se budeme vídat pořád do Brně, tak už nebudu chodit do kancsíme. Ale do kanc nechoď už minimálně 2 roky.
No, ale ani virtuálně. To jsem teda ani netušila, jakou kapacitu jsem si tady pozvala do podcastu teďko. Tak jo, a Kájo, co ty, co máš za sebou ty? Já mám trochu jinou cestu než Petr. Vystudovala jsem lingvistiku a vlastně můj diplom mi dovoluje vyučovat polštinu cizince.
Prošla jsem si několika změnami oboru. Já věřím v celoživotní vzdělání, a tak vždycky, kam mě to táhlo, tak jsem si to zkusila, a tak jsem se u té lingvistiky zdržovala nějakou dobu, ale vlastně nakonec jsem prohobka několika obory a dostala jsem se do IT. K počítaččům mě to táhlo od malička, měla jsem obrovský zájem o to, jak to všechno funguje, ale to zázemí, které, které jsem měla vlastně mít, to mě v tomhle nějak nepodporovalo, takže koukala jsem na to s velkým zájmem, ale I trochu s ostichem. A nakonec jsem si tu vzdělávací cestu zvolila druhu konvenčnější. A s tím, že když jsem se prostěhovala do Brna a dozvěděla jsem se o existenci Paylevic, tak mě to úplně nadhlo, že existuje tady komunita, která ve svém volném čase prostě po práci takhle zadarmo učí holky ženy programovat v Pyittonu a řekla jsem si, že s ním o tom od malička a prostě do toho šlápnu.
Zkontroluji si, jestli tenhle sen je nějaká taková jenom, jenom snůstka, něco, něco, co jsem si představovala pro sebe nebo jestli je to něco, co může mít životnost. A tak jsem se přihlásila na kurz Piistonost Piledays, prošla jsem začátečníckým kurzem. Na konci toho kurzu vlastně organizátor řekla, že odchází, že už na to nemá kapacitu, a že pokud ty kurzy mají pokračovat, tak se musí přihlásit další vidí. A na to mě kamarádka z kurzu ukecáala, že jo, pojďme do toho spolu, budeme to dělat 2 a zvládneme to v pořádku, a tak jsme to dělali několik dalších let. Organizovali jsme tady další vlny začá kurzů a k tomu jednodenní workshopy, navazující kurz Piytonu.
A nakonec jsme si ještě vymyslelili k tomu skupinovi projekt. Takže můžu říct, že jsem vytěžila z té komunity všechno, co jsem mohla, při té příležitosti a pomáhala jsem se I ostatním dostat do toho programování. V posledních semestru jsem se ujala I vedení dvou začátečnícký kurzu. A v tuhle chvíli spíše přemýšlím nad, nad tím, jak padaly směřuju obecně. A poté, co jsem si zopakovala začá kurz si sedmkrát přemýšlím o tom, jak dál.
Jak existovat v té komunitě a jak ji dál budovat. A v jaký fázi ses dostala vlastně krethetu? Myslím si, že to bylo 3 roky poté, co jsem se přihlásila na 10 začá kurz. Měla jsem už před tím příležitost pracovat v IT jako Testerka. A někdy na konci roku 2020 se objevil inzerát do týmu, kde pracuje Petr, ale taky I několik dalších lidí, které jsem znala s komunity.
Hodně členů týmu je aktivních jako lektoři Payladay v různých městech v Česku, takže mají dost dobré zkušenosti z juniory, z nováčky. Vidí, jak takový nováček přemýšlí. A to mi úplně uhranulo. Já jsem se říkala, že kde jinde se učit a zaučovat a prostě získávat ty znalosti než v týmu lidi, kteří tohle umí, opravdu umí. A na druhou stranu, na 10 samotný inzerát bych nejspíš neodpoví, protože jsem zdaleka nesplňovala všechny požadavky a necítila bych se na to netroufl, abych si jenom čtením inzerátu.
Naštěstí tím, že jsem vlastně 10 inzerát dostala přijmout Petra, jsem si řekla, no, tak když člověk, kterej mě zná komunitynity a viz zhruba, jak programujou si myslí, že mám jako šanci v tom pohovoru, tak byla škoda to nezkusit. A těch kandidátů na tu pozici bylo mnohem víc než než jenom já. Podařilo se mi projít s několikakolovým procesem. A na březnu 2000 roku 2020, v březnu 2021 jsem nastoupila do Redhetu jako softver ženě. A to se tě zeptám, to by mě zajímalo, když jsi měla takovej dojem z toho čtení inzerátu, že možná jako to ještě není úplně pro tebe, tak s jakým dojmem si pak odcházela z těch různých pohovorů?
Pohovory byly velmi unavující. Měla jsem první kolo s Adarristou, pak s týmem, pak ještě jedno s manažerem a pokaždé jsem měla pocit, že odcházím z toho pohovoru jako taková houbička, vybačka. Co mi velmi pomohlo na pohovoru je, že jsme stočili hovor na projekt, za čím bylo několik měsíců soustavné práce, něco, o čem jsem viděla dobře do hloubky, jak funguje. Věděla jsem které části patří mě, které jsem vymyslela a dokázala jsem o nich něco říct, takže vlastně my místo, abysme se bavili abstraktně a abysme dělali nějaký test Pyittonu, tak jsem vlastně mohla mluvit jenom o tom, co, co jsem nejenom, ale mohla jsem mluvit o tom, co jsem znala velmi dobře. A tam jsem se cítila velmi jistě.
A Petře z druhý strany, když ty si dával Kia 10 inzerát, tak proč ty si smysl, že na to teda Kia má, když Kia naopak 10 jako 10 pocit neměla z toho inzerátu? No, tady narážíme na takovou zvláštní dynamiku těch komunitních kurzů, protože my děláme kurzy, kde lidi z firem, nebo nejen lidi z firem, ale I z komunita, ale I z firem jdou prostě učit začátečníky. To nejsou ani vy videoři, to jsou lidi něco poprvé vytí programování. A vytí prostě, jak se 10 člověk učí. Jo, jestli o to zajímá, jestli klade otázky a podobně.
Takže potom na pohovoru to není na normální pohovoru, kde toho člověka vidím poprvé, ale tím prostě I to, co se zvládne naučit, co ho zajímá a podobně. A to je přesně to, co potom od zaměstnance nebo od kolegy chci, nebo ta firma chce. Aby se 10 člověk naučil to, co je potřeba se naučit, ne aby věděl to, co už ví. Já si myslím, že tohle je mnohem jednodušší. A tady ta komunita nějaká to umožňuje tady tohle dělat.
Ale když jsme dělali ty pohovory, tak ony byly standardizovaný samozřejmě. Takže tohle toto všechno nehrálo roli a muselo se jít podle toho, jak se to má dělat. Nakonec to stejně dopadlo, ale nemuselo. Já bych do toho ráda vstoupila, ještě bych myslím, že tady nezaznělo, že vlastně práce, kterou děláme, je mimo takovou tu standardní nabídku, o které se mluví v případě kariir svačinu. Většinou, když přichází člověk, který mám myšlenku, budu programátor nebo půjdu pracovat do IT, Přemýššli směrem, bude to pekent, bude to fronten, bude to QA nebo data.
A my se staráme o Pythoní interpreperter a jeho knihovny v Linuxových Já jsem ještě na pohovoru netušila, co ta práce obnáší a učila jsem se jí od začátku od prvního dne od základu. Tohle byla vyzval sama o sobě a není jednoduché předat někomu, kdo o tom neví, v čem ta práce spočívá? Pokud náhodou nemluvíte s innoxákem, který možná k tomu nějak přičiho, tak člověk, který se učí programovat se k nějakému balíčkování, nemá důvod vůbec dostat. A o to to bylo zajímavější. No, to jako je trošku v každé práci, že tam je něco, co prostě se člověk nenaučí předtím.
Jde se používá nějaká technologie, o které prostě člověk nevěděl nebo si ji nebo ho vyzkoušet. A je pravda to, že to, co děláme my, tak o tom moc přednášek na konferencích není. Tady je to takový extrém. No, a když si teda dostaneme zase k tý vaší práci, tak jakou největší výzvu vy vidíte v tom, že se znali ještě předtím, než jste spolu začali pracovat. Tak já začnu k tomu, že jsem se určitě chtěla nějak prosadit a ukázat, že na to mám, což je hodně přirozený pocit každého začátečníka.
Myslím, že klubu junior guru se to dá vyčíst, tak ho ambiciózní, tak k tomu přišel ještě takový další faktor tlaku na sebe, aby to vyšlo, aby to opravdu vyšlo, protože kdyby, kdybys, kdybych zjistila, že, na to nemám, no že mě to nebaví, že tady do mě vložili tolik práce a energie a já třeba poté zkušebce nebo půl roce odejdu, tak jestli to poznamená vztahy vztahy, jaké máme I v té komunitě, ve které jsme dost aktivní oba 2 AIS ostatními kolegy z týmu, a tak jsem měla velkou obavu, jak by vypadali případně ty vztahy a o tom, kdy jsem chtěla, aby to vyšlo. Já jsem ani tak moc jako nepřednete, ale výzvy neviděl. Trochu jsem se bál, aby to nevypadalo, že tady Karoda kvůli protekci, protože se s námi předtím a podobně. Na druhou stranu ty kurzy dělám proto, aby se z nich potom nabíraly lidi, nebo to je důvod, proč mi to firma umožňuje dělat častěji v pracovním čase, takže systém funguje, jak má. No a jak šlo teda zaučování, jak to kdo z vás vnímal, protože I tím, že se znáte z tý komunity, Petře, ty už se asi trošku I věděl, co očekávat.
Možná to bylo trošku jiný, než zaučovat nějakýho juniora, kterýho vůbec neznáš? Ani tolik ne, když já jsem nezaúčoval tolik juniorů zase. Pár, co jsem ji zaúčil, tak neskončkkl úplně na dlouho v té firmě. Možná to není úplně nejlepší otázka na mě. Ale myslím si, že to proběhlo podobně, jak by se měl zaučovat jakýkoliv jiný junior.
Něco už zná, v té komunitě se snažíme dát znalosti, který mají nějaký smysl. Samozřejmě nejenom na to, aby člověk mohl pracovat, ale a vůbec měl o tom programování. Takže je potřeba na to navázat, Vždycky je potřeba zjistit, co 10 člověk už zná, co je ještě potřeba poznat. Co fungovalo dobře je, že Carolina dostala za úkol napsat dokumentaci, jak 10 tým funguje nebo jak všechny ty procesy kolem fungují. Takže když přijde někdo další, tak pokud se ty procesy moc nezmění, může začínali z toho dokumentací.
Jakou, jaký byl 10 začátek pro tebe? Začátek byl pro mě dlouhý. Zaúčovala jsem se celou zkušební dobu a I po ní, myslím si, že klidně celý první rok trvalo velmi intenzivní zaučování s tím, že já jsem nastoupila do práce uprostřed covidu. My jsme do kanceláře nechodili, a tak I 10 proces zaučování probíhal hlavně Remote, což vlastně otevřelo I možnost jednomu kolegovi, který pracuje Remotebit právě takovej můj mentor body, člověk, se kterým jsem začínala první tři měsíce, vlastně nebyl Petr. Byl to jiný kolega z týmu, který využil té situace, že stejně jsme se nikdo nemohli potkat v kanceláři, a tak mě zaučoval na Google Meet.
Potkávali jsme se pravidelně každý den. První tři měsíce opravdu na začátku mi něco vysvětloval, pak jsme pracovali spolu, potom jsme už víc se prostě připojili a takhle paralelně pracovali každý na něčem svým, a pokud jsem měla otázky, tak mi na ně odpovídal. Tady 10 otevřený kanál komunikace byl úplně nejpodstatnější v začátcích. Mít se vždycky, kde uchytit se svými otázkami, ale nemusit pro to být hodně proaktivní, jako že kdybych měla otázky, ale neměla žádný způsob, jak se s ním člověkem nebo s kýmkoliv z toho týmu sejít, měla bych větší problém, jít za nimi a pinnout je někde na nějakém chatu, hele, máte nějakou chvilku, že bych potřebovala něco ujistit. A v tom mi velmi pomohlo, že náš tým si vypracoval takovou synchronizační hodinku, která je každý den od 11 do 12.
A během té hodiny můžeme řešit cokoliv pracovního. Někdy si jenom mlčíme celou hodinu a nikdo nic nemluví. Někdy se bavíme o nějakých nepracvních věcech. Je to prostě taková hodina bez agendy, ale vlastně pro ty nováčky v týmu je to taková nejlepší zachytná síť. Já jsem vždycky věděla, že když odpoledne s něčím zápasím a už nemám nápady, jak na to.
Takže další den v těch 11 nejpozději se s někým potkám a 10 někdo bude moct mě nějak nasměrovat. Tohle bych vypíchla, myslím si, že pro junira je velmi důležité mít takový velmi klesne způsob komunikace, který ještě I 10 Junior na začátku je klubko nejistot, je to potenciál, ale já jsem bojovala s tolika věcmi ve své vlastní hlavě, že ještě k tomu vybojovat si nějaké věci ven už bylo mimo mojí kapacitu v jednu chvíli, takže chtěla jsem si, chtěla jsem mít aktivní v tom procesu učení. Učit se umí, ale těch informací, co na začátku bylo, bylo opravdu hodně, takže jsem vždycky věděla, kdy už dochází kapacita, že už dneska nepřiju novou informaci, dá se o těch věcech mluvit do hloubky a hodně a hodně a hodně dál. S tím, že v jednu chvíli jsem cítila, jak prostě vypínám už slova prochází kolem mých uši, a že musím to stopnout a třeba vrátit se k tomu za 34 hodiny, až se to uloží. Pochopím, v čem byla ztrálá problémů a chytnu se z toho místa jedu dál.
Nyní jsem v té pozici už vlastně více než 25 roku a můžu říct, že teď jsem samostatný pracovník, který přináší své nápady, a tokáže zrealizovat nějaký úkol od začátku do konce. Mám z toho obrovskou radost, ale první rok rozhodně nebyl v tenhle pozici. První rok vypadal tak, že vždycky, když jsem začala dělat na nové taskou úkolu, Musela jsem se dají provést někým k tomu sejít. Vyslechnout si nějaké teoretické základy. Pochopit, co je třeba pochopit, jaký je 10 výsledek, tížený výsledek, kterýho máme dosáhnout, jak si to ještě nejlépe otestovat.
A teprve potom jsem viděla jednu cestu, jak to můžou dělat. Tu cestu jsem naprogramovala, přišla codrdriu, přeprogramovala další codrviewu, přeprogramovala a tohle kolečka se opakovalo, až dokonce nebyl výsledek dobrý. Tady možná podotknout, že náš tým docela hodně lpí na kvalitě, protože se snažíme dělat věci, který vydrží 20 let, což je strašně dlouhá doba, určitá všeho ve světě. Takže ve spoustě firem to funguje tak, že prostě, když to funguje, tak se to vydá. Když to bude potřeba opravit, tak se to opraví.
Ale tady se snažíme věci dělat správně. Jednak proto, že musí vydržet jednak proto, že to potom opisujou ostatní členové komunity, vlastně děláme open source, takže snažíme nastavovat dobré příklady. No to může být, to je rád takhle, pro juni je to určitě jako skvělý v takovém týmu byt, ale zároveň to může být místy trochu frustrující, když člověk přijde sfoučním řešením. A pořád se mu to vrací. Jo, určitě.
Myslím si, že I v klubu několik lidí zmiňovalo, že počáteční cooddris jsou hodně o tom, že zasahují člověka dál, než by měli. Komunikace cooddriview je na 10 kód, ale 10 Junior má tendenci si to pustit ještě mnohem dál. Začíná si o sobě, začíná o sobě pochybovat, začíná si myslet, že je špatný programátor, že na to nemá, že když to neviděl, přece tohle je objejezd, co co mít, I vypíchl na REids. Jak to, že jsem to neviděl, když jsem programoval? Myslím si, že zrovna v tomhle nastavit si ze začátku jasnou explicit informaci.
Kovdriview se o začátku můžou být dlouhé a trvat a je to v pořádku a je to proces učení se, protože programování se nedá naučit od stolu. Programování se naučíš tím, že programuješ. A výsad ty moudra z těch seniorů a principuů je nejlepší tím, že ukážu mi, jak přemýšlí o tom kódu, když analyzují 10 můj. Kdybych možná přidal historku, když jsem začínal já, měl jsem úplně stejnou zkušenost, taky mi to vždycky seš kataly na tu k odběrudriview. A vždycky jsem si říkal, že prostě, jo, jsem junior, takže se budu učit.
Já to taky stojí nějaký čas a der vím, mě to naučit, že jo. A jednou jsem dělal colddriju já, nějakému super princicil enginerovi, co přišel do firmy ještě znetcapepů a spousta zkušeností, řekl jsem u jednoho řádku, hele, proč by se to nedalo udělat takhle? Jo, to je dobrý nápad. Posla to jsem si říkal, aha, to nejsou jenom já. Ale I všichni tohle, všichni chtějí mít nějaký to riview a prostě zjistit, jak by 10 kód mohl být lepší.
Mohl být lepší. Jo, to je skvělá historka. Já jsem trochu čekala, že se třeba urazí nebo tak, ale. Já jsem taky trochu čekal, když se urazí, To jsem to, použil taková opatrná slova, jako že A to je možná taky dobrá rada pro ty juni. Ptát se, proč to nejde takhle, když mám nějaký nápad?
No, to jde pak 10 senior neurazí. V případě, že je to úplná blbost, vysvětlí to, pokud je to dobrý senior, že úloha senior je naučit junior. A pokud je to dobrý nápad, tak je to ještě lepší. Na post s tím souhlasím a otočila bych I tu otázku to téma Koudrvius I druhým směrem, je dobré naučit juniora, aby dělal Koudrvius a zapojit ho do toho procesu z druhé strany. Já jsem se předtím zdráhala, protože jsem nevěděla, jak mám dělatkou driview a seniorům a principáům.
Já jsem nerozuměla přispěkům, které dělali mnohdy do těch balíčku, o které se staráme. A tak jsme se o tom bavili v týmu, že vlastně potřebujeme možná sepsat nějaký proces. Jak chceme, aby ty revius vypadaly, co je třeba zkontrolovat? Na co na co je třeba se zaměřit? A jakmile jsme si 10 proces sepsali, což vlastně bylo spočívalo v tom, že všechna moudrá těch seniorů jsme zkompilovali do jednoho dokumentu, tak se z toho vyextrahovala taková checkliststa, kterou už mám dneska zautomatizovanou v hlavě a vím na co koukat.
A vlastně, jakmile jsem se mohla opřít o 10 rámec čistě praktických záležitosti, jakože jestli všechny náležitosti kolem komíetu jsou správně, jestli 10 balíček funguje, jestli CIA je zelené a tak dál, tak mě to vlastně odjistilo v tom, že jsem se mohla v klidu koukat I na 10 samotný kód a zvyklá jsem si ptát se na všechno, čemu nerozumím, když vidím příspěvek toho seniora a nerozumím účelu, nebo co dělá nějaký kousek, tak se zeptám. Většinou odpovědí je buď odkaz na dokumentaci nebo nějaké další vysvětlení kontextu. Specifikum naši práce je, že pracujeme se softwarem, který vzniknul ještě v devadesátkách a je tam kolem něho hodně traibalnou leč, hodně nezdokumentovaných prvků. Věci se dělají, protože se dělají. A 10 Junior nemá šanci si to tak jednoduše dohledat, takže rozhodně doporučuju junira začlenit nic, I do té druhé strany, I kdyby měl pocit, že chodí tam s bramboborovou pečetí po nějakém jiném senirový, tak je dobré, aby četl, aby si rozšiřoval znalosti I tímhle směrem.
Já bych to možná ještě rozvedl, že opravdu důležitý, když teda dělám to jako odběview, k něčemu nerozumím, tak se zeptat, proč to tak je. No, pokud svůj Junior, tak nějak jsem říkal, senior je tam od toho, aby mi to vysvětlil. Junior potřebuje tyhle informace znát a 10 senior ji musí předat. A ono vlastně nezáleží na tom, jaká je pozice toho člověka. Po nějaké době každý se specializuje na trošku něco jinýho.
I když dělám rybí kolegovi, co je ve firmě zhruba stejně dlouho jako já, ale je tam něco, co něco, čemu nerozumím, tak se ptám. On mi to vysvětlí. Já se něco naučím. On si možná uvědomí, že rád by třeba mohlo vylepšit dokumentaci, než bude mít trošku času. Nebo to už možná neříká mě.
Aspoň založí nějaký Išiona vylepšení dokumentace, všechno je lepší. Tohle je velmi důležitý bod, vylepšování dokumentace. Když se Junior trápí tím, že je epomali a že málo dodává, tak je skvělé vylepšení sebejistoty, že může vzít třeba nějaký kousek zdokumentovaného procesu a zdokumentovat ho. Vlastně juni je takový detektor bili fleku v dokumentaci na v procesech. Ono vždycky narazí a zakopné o nějakou věc, která nebyla zdokumentovaná, takže dokud je v té unikátní pozici, že ty věci vidí, je skvělé, když mu napadne, tak já si začnu psát dobré poznámky nebo začne nějak způsobem transformovat do do dokumentu.
Pomáhá to I v tom překlavání pocitu, že vlastně nic moc nepřinášíším zatím, že to mě jenom investují a ty příspěvky jsou průměrné. No, to bych vše, že teď trošku I naráží na imposter syndrom. Petře měl jsi ty někdy imposter syndrom? Samozřejmě pořád. Já jsem se chtěla zeptat, kdy to skončí?
Někdy neskončí. Jako můžeš být nejlepší na světě, v něčem, ale ve všem ostatním pořád je prostě, co se učit, že jo. Takže já jsem se naučil to překonávat tak, že se nehodnotím sám, když mi někdo řekne, já chci, abys udělal tenhle úkol, nebo prostě byl bys dobrý na tuhle pozici, tak jsem se přesvědčil, že já fakt nejsou 10 nejlepší člověk na to, abych vyhodnotil, jestli na to fakt mám, udělám co nejlíp bodu moc. Ono to pravděpodobně bude lepší, když se na to kouknu, ať už to umím, jak málo chci, když se na to kouknou a dá tomu 10 čas, než kdyby se na to nekouknou nikdo. Káo ty máš nějakou radu, jak bojovat s symster syndromem?
Nejsem si ji jistá, že jde tohle probojovat minimálně v začátcích nové práci, kde jste Junior a kde vás tlačí vaše ambice nedostatek znalostí. Támhle je vždycky velká díra mezi tím, čeho chceš dosáhnout a kde si, a s tou se musí nějak pracovat. Ale jak jsem zmínila, juni je kupko, nejistot, a dokud se trošku neotřepe, neoklipe a nezvykne si na to prostředí, tak si myslím, že ty emoce se tam prostě objevují. Je dobré po nějaké době potom zapracování už si věci nepřipouštět tolik. Dnes snažím se pracovat podobně jak Petr, tzn.
Vidím věc, kterou jsem nikdy předtím neviděla, předtím by mě úplně rozhoddilo, že nevím, co s tím. A teď si položím první otázku, kde to nefunguje a zkusím zjistit aspoň, kdy se to děje, že to nefunguje. A pak si položím další otázku, tak když už to vím, tak třeba to bude tímhle, jo, začínám si klást nějaké hypotézy, prostě nepracuju, nezdržuje se s tím, tolik s tím, jak se v tu chvíli cítím, nedávám tomuto energii, ale položím si jednu hypotézu otázku pracovní, a tak dlouho do toho šťourám, až buď najdu tu odpoledne nebo mám něco konkrétního, co můžou přinést na náš další mikrochronizační meeting v týmu a poprost někoho, jestli by se na to se mnou podíval. Prostě na ušíit se nedávat energii nějakému sebezňování. To tady by mohla hradit, moudra, ale vlastně nic moudrého neřeknu.
To Přišlo to časem a přišlo to s pomocí jiných lidí. Myslím si, že magické zdraví na kariérní cestě při změny kariéry je velmi důležité téma. A taky ve jménu možná deemifikace toho procesu a toho zlehčování, které se občas objevuje. Můžu z nic, že jsem taky využila služeb koučování, kdy jsem si potřebila právě emoce kolem viru. Docela nastupu do nového zaměstnání a toho pocitu, že nestačím.
Petře, jak dlouho ty si myslíš, že trvá takový zaúčení juniora, aby byl, jaká je zmínila přínosný člen týmu? Já si myslím, že to nemá nějaký pevně daný konec. No tak, kdy už je to příliš dlouho, aby byl člověk pořád junior. Kdybych byla junior 5 let, tak už si říkám, že je něco špatně, že jo, tak jak dlouhou dobu ty dáváš těm juniorům na to, aby byly plnohodnotný juniorři se všem, co to obnáší. Tak to je otázka na nějakého manažera.
Já jsem docela dlouho dělal manažerskou roli ve firmě a jsem velice rád, že už ji dělat nemusí. Nevím, jak se to vyplatí té firmě, ale za mě je prostě nejlepší tomu člověku dá tolik čas, kolik potřebuje. Dokud ho ta práce baví, dokud ho to dává 10 čas, dokud se nějak zlepšuje, tak je všechno v pohodě. A jak dlouho to trvá, jak dlouho by to mělo trvat a kdo dostane jedničku zvědčkou a kdo dostane trojku. Takovýhle otázky mě nezajímají a mám takový pocit, že nejsou zas tak důležité.
A já, co myslíš ty? Bylo to pro tebe důležitý se nějakým způsobem posunout toho juniora někam dál? A jak dlouho tě to trvalo? Nebo to taky vlastně neřešíš nějaký takovýhle nálepky, v uvozovkách? Já jsem pořád na stejné pozici, na jakou jsem nastoupila.
Moje role je od začátku super inženýr, takže jako papírově s razítkokem je to pořád stejné. A pro mě vnitřně důležitá ta samostatnost. 10 pocit, že úkoly, které na sebe beru dobrovolně, nikdo mě netlačit do žádných úkolů, že mám ihned nápady, ihned mám nějaké otázky sama na sebe, na 10 úkol, že si s ním hrajouju. A tohle je pro mě 10 pocit, kterej, který chci mít v práci. Tohle je vlastně moment, kdy ztrácím přehled o čase, a jestli někdo externí vyhodnotí, že to už je něco jiného, nějakou nalepku na to dá, tak super.
Samozřejmě je tady ve firmě já možnost kariérníního postupu, když jsem si vědoma, jaké škatulky se nastavují na jednotlivé role a věřím tomu, že pokud s tím zájmem a s tou zvědavosti a budu přidávat do výsledku týmu, tak ono to přijde nějak přirozeně. Já jenom teda bych dodal, že jsem měl dost velké štěstí na manažery podle toho, co jsem slyšel. Takže manažer se vždycky staral o tady tyhle věci, Hele, hele, hele, už by byl čas jakoby úplně tady tyhle papíry a zadat se někde do toho procesu na nějaké vystoupení, takže jsem to nemusel řešit ta sám a nemusel jsem nějak bojovat. A všechno to nějak fungovalo. Předpokládám, že to není úplně vždycky takhle, ale já jsem na co měl štěstí.
A myslím, že by to takhle správně mělo by, že vlastně 10 člověk, co vykonává tu práci, by se neměl obtěžovat nějakým sledováním karivních žebříčku atd. A měl by tam mít toho manažera, kterej mu tady v tom pomůže? Ideálně. Určitě za mě, za mě, jasně. Tak to je dobrá otázka třeba pro junior na pohovor, když neví, na co se zeptat, tak jak třeba tady 10 proces funguje v tý v tý daný firmě?
Tak jo, a už se tady povídáme teda dlouho, ale já, No, já jsem ještě jednu otázku, protože vždycky, když vím nějaký takhle strašně aktivní lidi, tak si říkám, jak, jak dodá dáváš vrk like Balalance. Petře, ty jsi říkal už, že od tý doby, co se ti narodil syn, tak si se trošku upozaděl v komunitě. Já, já teda dostala vidím, tak 10 dojem nemám, že mám pocit, že to pořád děláš strašně moc. Tak jak, jak to máte? No, to možná součást tu im poststor syndromu.
Já si myslím, že toho zas tolik nedělám. A reálně toho, toho rozhodně nedělám tolik, co předtím. Ale to věc, co jsem udělal předtím, než jsem odešel na otcovskou, bylo, že jsem natočil videa tomu začášnickému kurzu, takže teď to můžou kompletně převzít ostatní a já s tím nemusím mít nic společného. A pořád, když mám čas, tak se zapojuji do nějaký diskuzí. Někde poradím, když to dělá někdo, kdo to ještě nedělal, tak samozřejmě jsou k dispozici, ale na těch kurzech už nedělám vůbec nic teďka už druhým rokem.
Doufám, že se k tomu zase vrátím, ale není čas. No obecně, co se vrkláLife, Pelence, tak s malým dítětem mám pracovní dobu, tu se snažím dodržovat. Máš testy, že ty komunitní věci můžu dělat I v té pracovní době. Částečně. Já občas jedu na konferenci a občas jdu na pivo, jedno měsíčně.
A co týká jo? Já mám obrovské štěstí na zaměstnavatele od té doby, co jsem aktivní v komunitě, co jsem se vlastně rozhodla organizovat, spoluorganizovat aktivity Paylis v Brně, tak mám velkou podporu od svých zaměstnavatelů I od předchozího I teď v Radhetu, takže můžu věnovat část pracovní doby tomu, co zrovna plánují I v komunitě. Je to podporováno, je to kladně hodnoceno, dokonce Red haďáci jsou obecně známí tím, že jsou aktivní v komunitách právě díky tomu spousta Palejbes v Brně má takovou představu, že red head je skvělá firma, protože téměř každý jako v té komunitě potkají, ať je to taková I komunita, tak tak je z Red head, no už hned téměř každý, ale hodně lidí tam tam venku jsou takový vyssmti relaxovaní den haťáci. Pak, pak má člověk snad takovou představu, že jes. Tak tohle je určitě ta firma, která, na kterou to bude všechno skvělé.
A ono to je dobré, takže díky tomu, že zaměstnavatel mě v tom podporuje, nezasahuje mi to tolik do mého soukromého času a nemusím delegovat právě tu komunitní práci na na víkendy a večery, což je výborné. Opravdu, pokud vám na tom záleží, pokud jste aktivní v komunitách, zkoušejte si to se svým zaměstnavatelem vyjednat, ať vám 10 čas umožní, protože jak zmínil Petr, ono to vlastně se v nějakém dlouhém běhu může vyplať I tomu zaměstnavateli. Ta ta vaše dnešní práce, která je o tom, že junior se naučí vypisovat Hellow World do konzoli. No a nebo že poznáte 30 začátečníků a vyberete si z nich toho nejlepší, protože jo. Pro tu firmu je dost přínos.
Možná to stojí I za to posílat tam ty kouče, kteří se jim nějak něco naučí, osvěží si základy, naučí se, jak učit, jak přemýšlí. Lidi co nejsou jejich kolegové a pak samozřejmě poznají ty lidi, když to uvidí někoho, koho to zajímá, tak samozřejmě nejlepší mu dát práci, která bude zajímat dál. Tak jo, tak já vám mockrát děkuju za to, že jste se podělili o své zkušenosti jako z juniorrního pohledu text toho seniorho a vám všem posluchačům, pokud vás

1 Like

To vypadá fakt dobře. Zkoušel jsem jednu epizodu našeho podcastu, tady je audio a tady výsledky:

Cena, jestli dobře čtu, je 6 Kč za hodinu, což je super. Ten výsledek je furt ještě nedokonalý, ale je to rychlé a levné a na hromadu věcí to stačí i bez dalších korektur.

1 Like