Sociální sítě mají své praktické užití, ale skýtají mnohá nebezpečí (jak pro jednotlivce tak pro celou společnost). Přemýšlím o alternativní sociální síti, která by nabídla běžné funkce sociálních sítí (publikační a komunikační platforma) striktně ověřeným (eIdentita / bankId) uživatelům (pro čtení bez přihlášení) a to bez reklam a algoritmů usilujících o maximální zisk (a především bez jejich vedlejších účinků). Je to dost komplexní projekt a proto uvítám jakékoli podněty, zkušenosti i návrhy jak od těch z vás, kterým to přijde jako dobrý nápad, tak od těch, kteří to považují za nápad nerealizovatelný či dokonce špatný.
1 Like
Tak to neni technicky vubec zadny problem. Zalozit Mastodon instanci s nutnosti nejakeho profesionalniho KYC, my jsme na nekolika projektech pouzivali Onfido, a je to.
Ale tam cela idea zacne a zase skonci, protoze narazi na realitu trhu, ktery po nicem takovem neprahne a bude mu to uplne ukradene.
6 Likes
Pokud se to rozjede, kdo a jak to bude financovat? Třeba 10-50k měsíčně za HW a konektivitu. Plus jeden až několik placených lidí jako moderátorů 
Rozjet fórum jako tady či phpbb nebo ten Mastodon je dneska jednoduché, složitější je to dlouhodobě udržet a celé uživit… A teda získat aktivní uživatele - co na to říká nějaký průzkum, je poptávka?
3 Likes
Jak už psali pánové výš, ono sociální síť může být sociální jen, když tam jsou uživatelé. A uživatelé musí mít důvod na tu danou síť chodit a musí z toho mít nějaké benefity (třeba právě ty síť bez reklam a kvalitní algoritmus).
Rozjet Mastodon server je docela v pohodě a existují i poskytovatelé, co se na to přímo zaměřují, nicméně zde bych kladl kritickou otázku jako @mwenisch, jaká bude po něčem podobném poptávka, aby to aktivně lidi používali?
A pokud už by náhodou uživatelé přišli, kdo to bude spravovat v rámci moderování, správy serveru a DevOps celkově, celkový admin a papírování (včetně GDPR a tak, pokud tam bude KYC), jak budou fungovat donations atd. Nicméně tohle je fakt ta snadnější část, základem je mít kvalitní use case, aby tam lidi chtěli být a dokázalo to organicky růst.
3 Likes
Tím “veřejnoprávní” myslíš že ti to budeme všichni platit bez ohledu na to jestli to chceme používat? 
(To je i odpověď na ty připomínky ve smyslu chybějící poptávky.)
2 Likes
Ó nikoliv, „veřejnoprávní“ ve smyslu „všichni bychom z toho čerpali benefit, i kdybychom to nepoužívali“
Ale abych podpořil Jakuba – i když ta myšlenka přesně v téhle podobě opravdu spíš neklapne, aspoň zatím, určitě dává smysl se bavit o tom, co přesně nám vadí na současném modelu sociálních sítí a co by se s tím dalo dělat.
Ten Mastodon je třeba dobrý příklad. Existujou spolkově provozované servery (například CoSocial), kde je každý uživatel členem spolku a provoz se financuje z členských příspěvků. Tím se tomu veřejnoprávnímu modelu v něčem blížíme. A ta decentralizace je podle mě i zdravější, protože centralizovaná veřejnoprávní média může blbá vláda rychle proměnit ve státní (viz Slovensko).
6 Likes
Poslední dobou se rozmáhají různá předplatná a zvlášť lidé, kteří si uvědomují škodlivost stávajících platforem, budou pravděpodobně ochotni nějaké symbolické předplatné zaplatit. Za předpokladu, že bude mít služba tolik uživatelů, aby měla vůbec smysl, stačí opravdu velmi nízká částka, aby pokryla náklady na vývoj i provoz. Samozřejmě může být i varianta úplně zdarma a placené doplňkové služby. Mám nějaké tipy, ale to je potřeba probrat s někým z oboru, až to bude aktuální. Když to shrnu, nemám obavu z nedostatku financí, pokud bude o službu zájem.
Důležitější je dle mého ta otázka poptávky. Myslím, že obecně o poptávce po sociálních sítích není potřeba se bavit, protože už existují a uživatele mají. Užívá je prakticky každý, kdo je připojený k internetu, a kdo je nepoužívá, tak typicky právě pro ty jejich vlastnosti, kterým se chci vyhnout, takže cílová skupina je teoreticky veliká. Problém je především s adopcí prvními uživateli. To je, myslím, zcela klíčová věc. Předpokládám, že to bude chtít masivní kampaň na stávajících sítích, ale očekávám také podporu ze strany institucí. Dnes a denně slyším v rozhlase (televizi nesleduju, ale počítám, že tam to bude taky), o tom, jak jsou stávající sociální sítě škodlivé, jak netransparentní algoritmy vytvářejí závislosti a podporují radikalizaci, jak jsou tam falešné účty a boti, a mohl bych dlouho pokračovat. Pokud jedním dechem zmíní, že máme alternativu, myslím, že je vyhráno. Dnes a denně slyším ve zprávách že to ta to víme proto, že to ten či onen politik nebo ta či ona instituce uvedla na platformě X. Myslím, že není nereálné přesvědčit politiky a instituce, že je vhodné pro taková prohlášení použít českou veřejnoprávní sociální síť.
Další z mnoha možností, jak podpořit počáteční adopci může být třeba nějaká loterie, apod.
Za podstatné považuju, aby za tím od počátku stála nějaká důvěryhodná instituce. Přemýšlím proto o založení nadačního fondu a oslovení nějakých existujících institucí, které by to mohly zaštítit ať už přímo nebo formou spolupráce s nadačním fondem. Vzhledem k tomu, že taková platforma může být užitečným nástrojem pro vedení kultivované debaty o správě věcí veřejných, může se časem stát vhodným nástrojem pro demokratickou správu sebe sama. Ale o tom je teď ještě brzy přemýšlet…
Myslím, že úplně masivně podceňuješ efekt slepice/vejce – vytvořit novou sociální síť je ultra těžké, protože hlavním tahákem sítí jsou uživatelé, které tam nedostaneš, dokud tam nebudou uživatelé. Jakákoliv kampaň je proti tomuhle efektu hrozně slabá.
Co podle mě dává smysl – zejména v kontextu veřejné správy – je zařídit nějakou otevřenou síť, na které budou postovat veřejné instituce. Takhle funguje například německý mastodoní server social.bund.de a my chceme domluvit s DIA, jestli by něco podobného nechtěli vyzkoušet pro českou veřejnou správu. Tohle řeší aspoň nějaké problémy – zejména by tam zájemci mohli sledovat veřejné informace, aniž by museli přijímat podmínky použití těch uzavřených sítí. (A nejsou tam manipulativní algoritmy a podobně.)
2 Likes
Jak přesně „To je, myslím, zcela klíčová věc.“ vypovídá o masivním podcenění?
Jak se k tomu domlouvání s DIA můžu připojit?
Taky myslím, že stát by měl mít svou vlastní “tiskovou agenturu”, kde bude zveřejňovat oficiální texty. A musí to být pod plnou kontrolou toho státu - jakékoliv jiné vlastnictví jednak vydělává někomu jinému a vždycky tam může být riziko zneužití (koupí to nový majitel, někdo hackne, majitel se špatně vyspí…).
Na myšlence “lidi budou ochotni platit” (mj. za tisícinásobně míň obsahu než na každé jiné “free” sociální síti), myslím skončilo hodně podnikatelských nápadů (viz taky Trojfázový obchodní model - Zdroják). Správná cesta je udělat průzkum, sehnat min. 5-10k odpovědí a pak to v malém reálně zkusit. Až pak se dá mluvit o tom, jestli je nebo není dost financí
Mimochodem, co přesně by ta síť měla dělat?
- soukromý chat (to umí taky Google chat nebo RCS přímo v telefonu, ani jedno neprudí s jiným obsahem)
- video hovory (za ty asi nikdo platit nebude)
- tématické skupiny (to umí Discord, Slack, kdejaké odborné fórum jako třeba diskuse.elektrika.cz nebo tady diskutuj.digital), komplikací pro uživatele je sledování více zdrojů najednou. Ale dneska to mají zadarmo, max. s pár bannery okolo.
- tu oficiální publikaci firem či institucí a možnost komentářů? (to umí i ten Mastodon a platit za to bude max. autor, ne čtenáři)
- vlastní tvorba? (to už nabízí Patreon, HeroHero a další, platí se přímo autorům. Ti větší pak tvoří celou platformu, DVTV, Neovlivní… konkurovat Youtube drasticky zvedne náklady na hosting)
- sdílení selfíček mezi přáteli. Za to asi nikdo platit nebude?
- ještě něco jiného? V průběhu času v Č.D. Slacku i tady na fóru prošlo několik nápadů na podobnou “komunitní síť”, ale (pokud vím), zatím to nikdo nedotáhl do provozuschopného stavu (https://www.tvemesto.cz/, Vývoj webu na podporu regionů - #2 od honza.stefanides apod. Ideálně se s někým z nich spojit a probrat zkušenosti)
Aneb už teď, kdo chce, může mít základní komunikační funkce zdarma a bez reklam či otravných feedů. A dobrovolně platit za vybrané důvěryhodné zdroje informací…?
2 Likes
Pro mě je to trochu jako „víme, že ten fúzní reaktor je složité téma, takže mu v projektu budeme věnovat plnou pozornost“. Nic ve zlém, jsem taky utopista
Zatím nijak – je to úrovni prvotního kontaktu a zjišťování zájmu. Pokud se to pohne dopředu, dáme tady vědět. Díky za zájem!
1 Like
Stát už má svoje webové stránky. I když si spustí vlastní Mastodon, pokud bude chtít, aby se ty tiskové zprávy dostali k lidem, bude je tam muset něčím nalákat, takže je v podstatě ve stejné situaci. (Ostatně proto publikuje na existujících sociálních sítích, protože tam jsou lidi…)
Já se domnívám, že když to bude mít pod palcem nezávislá auditovaná organizace s příslušnými kontrolními orgány, bude to pro obezřetné uživatele (cílová skupina) důvěryhodnější, než když to bude státní. Správce domény CZ.NIC taky, jestli se nepletu, není státní a nezaznamenal jsem žádné obavy o to, jak se jeho ředitel vyspí.
To mě přivádí na myšlenku, že možná právě CZ.NIC je ten správný partner. Ostatně už provozuje MojeID, které by minimálně pro českou lokalizaci mělo být podporované. 
Díky moc za užitečné podněty.
Já tam vidím trochu jinou logiku. Třeba během povodní sdílely některé složky státu aktuality výhradně na uzavřené komerční sítě. To je určitě špatně – jednak je to bezpečnostní riziko, jednak bych jako daňový poplatník neměl být nucen odsouhlasit bůhvíjaké podmínky soukromé sítě, abych si přečetl aktuality o službách státu poskytovaných za mé peníze.
Takže tady nejde o to, dosáhnout na víc lidí, jako spíš poskytovat těm, kteří chtějí, nějakou neutrální alternativu.
1 Like
Už ji má. Jmenuje se ČTK. A pro oficiální zprávy má vláda vlastní komunikační kanály, které aktuálně zastřešuje Foltýn.
Účinnost takové komunikace ale stojí a padá na důvěryhodnosti takového zdroje a to je kamenem úrazu. Není žádným tajemstvím, že významná (ne-li většinová) část populace je přesvědčena, že veřejnoprávní médi nejsou nezávislá, že silně nadržují určitým skupinám a v okamžiku, kdy spíše větší část veřejnosti bere jakýkoli výrok vládních politiků za otevřenou lež nebo minimálně manipulaci, nemá smysl o podobném zdroji informací vůbec uvažovat. Je to ztráta času a deviz.
ČTK je “státní” stejně jako ČT nebo ČRo, od státu žádné finance nemá (Česká tisková kancelář – Wikipedie) a všichni tři budou tlačeni k nějaké vyváženosti…
Stát by naopak měl mít vlastní platformu, kde můžou publikovat libovolné státem zřízené organizace - úřady, školy, klidně ty IZS… a kde je nikdo nebude omezovat v tom, co napíšou (max. ten stát - legální a oficiální informace). To nejde dělat na sbírce 10.000 webů, ani přes ČTK a v praxi ani přes komerční sítě, kde vždycky můžou porušovat nějaká pravidla od provozovatele. Čtenáři si potom můžou nastavit sledování, integrace přes API, stát si může nastavit další (re)publikaci přes jiné platformy… ale všichni ví, kde je ten jeden primární zdroj.
Pokud je někdo přesvědčený o spiknutí, pak to za něj žádná lepší či horší média nevyřeší - stejně věří jen tomu, co se zrovna probírá v hospodě a co přišlo pokoutným emailem 
(jak vidím, snaží se aspoň ve školách, Naivátor - JSNS, https://clanky.rvp.cz/clanek/18721/TEORIE-SPIKNUTI.html apod. ). Ale to už je jiné téma…
2 Likes
1 - moc díky za toto téma
2 - pořád nechápu proč nemáme veřejnoprávní internet:
TV, Tisk, Rádio má své veřejnoprávní odnože ač si jejich kvalitu představuju hodně jinde (stejně jako jejich rozpočet a poptávku veřejnosti po opravdu kvalitně zpracovaném obsahu). Internet, jako nové modium, svou veřejnoprávní odnož nemá a proto jsme na něm IMHO tak ztracení a máme tu diskusi, nemyslíte?
Když se o tom bavím s lidmi kolem výzkumu dezinformací, většinou skončíme u toho, že “veřejnoprávní síť” by umožnila profil pouze fyzickým osobám s občankou (bez trollů, placených komentátorů, falešných recenzentů), tím by to byla první síť, která aspoň trochu odráží to, co si lidé myslí… diskusi vždy utne to, že někdo by tu “lidskost” a třeba občanku musel ověřovat a že ty data nikomu dávat nechceme
Protože počet jejich uživatelů by nepřekročil kritickou hranici nutnou pro její přežití …
Nemluvil jsem o spiknutí, ale o názoru, že veřejnoprávní média nejsou nezávislá a objektivní. To je trochu jiný příběh.
Ale tak vážně – kdybych chtěl provozovat třeba „regionální veřejnoprávní síť“, jak bych to mohl udělat? Abych nabídl lidem zkušenost s platformou, která jim necpe reklamy ani je neobírá o soukromá data. Máte někdo zkušenosti s provozem něčeho podobného například pro rodinu nebo pro kamarády?
1 Like
Tak vážně. Každá sociální síť stojí a padá na zájmu a motivaci komunity pro její využívání. Když komunita ztratí zájem, síť zanikne nebo se přetransformuje na něco jiného.
Před 10-12 lety se, pod vlivem úspěchu Facebooku, objevila myšlenka tzv. Social Business. Původní záměr byl vytvořit něco jako vnitropodnikový Facebook. Fungovalo to spíš výjimečně. Zpočátku díky chladnému přístupu ze strany managementu, který tvrdil, že zaměstnanci by měli v pracovní době pracovat a ne tlachat. A postupem času se hlavní problémem nejčastěji stával nezájem ze strany zaměstnanců.
Postupem času se empiricky přišlo na to, že různě velké komunity mají různou motivaci a potřebují jinou skupinu nástrojů. Ono je to dobře vidět na korporátní sféře, kde se potřeba těchto nástrojů mění v závislosti na velikosti podniku, resp. modelu řízení podniku. Bodem přechodu je od jednoho modelu k druhému je obvykle některý z bodů “krize růstu” organizace. Podobně to funguje i v nepodnikové sféře, ale tam jednotlivé stupně nejsou tak ostře vymezeny, takže se to ukazuje hůř. Někde bych ještě možná našel prezentaci z konference v Orlandu, kde jsem o tomto efektu obšírně mluvil.
V podstatě jde o to, že pokud máte malou skupinku, jako je rodina nebo živnostník s 5 zaměstnanci, tak jsou všichni s bezprostředním kontaktu a potřebu sociální komunikace si zajistí při snídani nebo při kuřácké pauze. To, co potřebují je především koordinace, takže sdílený kalendář, fotky nebo dokumenty na jedné hromadě, nákupní seznam a tak.
Jak se komunita zvětšuje, dojde k určitému okamžiku ke zlomu, kdy už nestíhají všichni všechno a začnou vznikat týmy. V korporátní sféře je tím zlomem nutnost zavedení středního článku řízení. Z pohledu “social business” s důraz přesouvá na oblast projektového řízení nebo koordinace týmu. Charakteristickým znakem této fáze je to, že se ve firmě stále ještě všichni znají, ale profesně dochází ke specializaci týmů. To vyžaduje zase trochu jinou skupinu nástrojů jako je společného plánování práce, sdílení zdrojů informací a výsledků, reporting a pod. Potřeba “sociální sítě v rámci podniku” se naplní obvykle hromadnými maily, nástěnkou (která obvykle moc nefunguje) nebo pravidelnými společnými akcemi.
S tím, jak komunita/firma dál roste, přestávají se její členové znát osobně a šance se vzájemně se osobně potkat klesá. V korporátní sféře to je typicky fáze, kdy firma “vylétne z hnízda”, začne zakládat pobočky, závody nebo expandovat do zahraničí. Počet zaměstnanců, kteří jsou aktivně a pravidelně v rámci své pracovní doby musí přesáhnout určitou hranici (a ne úplně nízkou). V tomto okamžiku nastupují “sociální sítě”. V podstatě pomáhají vytvářet a udržovat komunity v rámci velké organizace, sdílet nápady a informace apod.
Na to, kam organizace v konkrétním okamžiku patří má vliv i to, jak komunikuje s partnery nebo zákazníky - extranetové, resp. internetové komunity mohou organizaci posunout o stupeň výš. Dobrým příkladem bylo svého času CZC. Kolem eshopu czc.cz se vytvořila silná a loajální komunita příznivců a díky této komunitě svým charakterem potřeby “sociální komunikace v rámci organizace” spadala do skupiny, kam obvykle patří mnohem větší firmy.
Toto rozdělení komunit podle velikosti, potřeb a motivace používat “sociální nástroje” velmi přesně popisuje reálné zkušenosti. Jsou výjimky, kdy toto rozdělení nesedí, ale jsou to opravdu výjimky tažené jednotlivci (ať už pozitivně nebo negativně). A pokud takoví jedinci z organizace odejdou, vrátí se vše do normálu.
Pro to všechno píšu. Celé téma kolem potřebě nebo zbytečnosti nekomerční veřejnosprávní sociální sítě moc nerespektuje rozdělení potřeb komunit podle jejich velikosti. Je extrémně nepravděpodobné, že by uspěla nekomerční veřejnoprávní sociální síť, protože nemá nic, čím by přitáhla nadkritické množství uživatelů. Stejně tak neziskové organizace nebo i jakékoli jiné komunity primárně potřebují řešit ty skupiny úloh, které odpovídají jejich “velikosti” ve smyslu rozdělení, o kterém jsem psal výš.
Takže spíš než diskuse o “nekomerční sociální síti” má význam zaměřit se spíš na konkrétní nástroje pro konkrétní potřeby komunit (což se tu částečně děje v jiných vláknech).
2 Likes