Teď jsem narazila na jednu “drobnost” v rámci textů a to předložky na koncích řádků. Krom toho, že to je typografický prohřešek (a přesto například Medium neumí pracovat s pevnými mezerami), pro některé lidi se specifickými potřebami to může být velká bariéra při čtení daného textu.
Na webu je to složitě implementovatelný, ty pravidla se liší i podle jazyka. Nejjednodušší je asi   (no-breaking space), ale donutit tohle psát editory do zdrojového kódu je utopie. V typografii jako takový existuje těch typů mezer hromada.
Pardon – bariéra je, že jsou ty předložky přetažené pomocí nedělitelné mezery, anebo vadí to, že nejsou přetažené? (My jsme přetahování předložek na webu našich novin udělali nedávno, nakonec to bylo ultra jednoduché.)
Pardon, to, že nejsou přetažené. Že zůstávají na konci řádku. Ten příklad s platformou Medium byl jen příklad špatné praxe
Chtěla jsem to uvést jako jeden z příkladů, kdy jsem třeba netušila, že to může být pro někoho bariéra ve čtení, vnímala jsem to pouze jako typografickou věc.
(Abych to vysvětlil líp: Týká se to článků, které máme uložené jako Markdown, přesněji Markdoc. Před zobrazením článek parsujeme do abstraktního syntaktického stromu, a ten před zobrazením ještě projdeme a v jeho textových částech přetaháme předložky. Tím je – doufám – zařízené, že k těm náhradám nedojde, kde nemá.)